Rozhovor s Ondřejem Klymčiwem

Rozhovor s Ondrou o Dakaru 2015.

Jak vnímám DAKAR 2015 s odstupem 48 hodin ?
Fyzická stránka je to co vidíme a na co si můžeme sáhnout. Ale co je opravdu skutečné? Emoce se dají na Dakaru krájet. Všichni píší a říkají, jak je neuvěřitelné co jedinec dokáže, ale už bohužel neslyšíte ten pravý příběh. Ten příběh je o lidech, kteří stojí za vámi každou vteřinu a udělají pro vás cokoliv. Mohou být dokonce na druhé straně světa, ale jejich myšlenky, pocity a emoce směřují k vám.

Začíná to už koncem července, kdy vám přijde potvrzená přihláška. To je první zlom. Druhý je při odjezdu, kdy se loučíte s rodinou. Takové malé loučení beze slov vlastně probíhá každé „ dakarové „ ráno. Na přejezdech máte opravdu dostatek času nad vším popřemýšlet. Po pravdě přiznám, že mi několikrát ukápla slza, když jsem se podíval na fotku mého syna Olivera. Pak si položíte otázku. Jak se asi cítí můj taťka, který na mě čeká pokaždé v cíli? Je to opravdu nával emocí, které musíte potlačit a do měřeného úseku nastoupit s čistou hlavou.

Ondro, uvědomuješ si, že jsi hvězda a hlavně že budeš slavnej? Jsi dakarský závodník, který dokončil závod. Jsi psychicky připravený na desítky rozhovorů, besed, vystoupení na bálech, ve školách, v jeslích a tak? Dělám si legraci, ale fakt, jsi připraven na mediální zájem?

Hvězda? Ale ne, nic tak velkého jsem vlastně nedokázal. Tohle je všechno výsledek práce trenéra na fyzičku Ivana Svědíka a Karla Schedera, který mě učí jezdit na motorce a zároveň se o motorku staral. Oba to jsou tvrďáci, takže si ani neděkujeme.
Jsem fakt normální kluk z vesnice a nejvíc se těším na chalupu v Krkonoších.

O tom mediálním zájmu si něco povíme za čtvrt roku. Už jsem to zažil a vím, jak to dokáže člověka semlít. A pro některé prostě budeš „namistrovanej čehůň „ protože fandí jen Ivanovi nebo Štefanovi a přesto nejede vlak. Nemá smysl je přesvědčovat o tom, že jsi normální kluk a jen jsi se rozhodl dělat přípravu pořádně a věnovat se tomu, v čem chceš dosáhnout úspěchu a že to máš v povaze.
Něco odjinud – ne bylo by pro příště taktické mít v týmu dalšího jezdce a využívat týmovou strategii, funkce nosiče vody atd.? Není to riziko a tlak na jednoho jezdce příliš velké?

Pochopitelně se to ve dvou lépe táhne.  Je to jako v jiných sportech,  každý chvilku tahá pilku. Jezdce mám připraveného, jen potřebuji sehnat prostředky.